Minisraz kníračů :-) a výlet na Zemskou bránu
To bych nebyla já, abych se zas někam "nepřitřela" :-). V pátek, jen co Luciáš dorazila z práce, zabalila nějaký věci - sobě, mně a Hakýskovi, včetně papání ... což znamená, že se někam vyráží :-)) a ne jen tak na chvilku.
Cesta autem netrvala moc dlouho - jeli jsme do Žamberka, kde se konal takový minisraz kníračů :-) - já sice nejsem knírač, ale Haky jo a já jsem jeho kámoška a přece mě nenechá doma, že jo :-)). I když možná měl, páč jen co jsem tam vystoupila z auta, bylo jasný, že jsem se právě začala hárat (doma jsem to ještě úspěšně tajila, aby mě tam náhodou nenechali). A že to byl opravdu mini sraz, dokazuje počet přítomných fousatých (ale to bylo jasný hned od začátku, takže to nám vůbec nevadilo). Byli přesně čtyři a všici to byli pánové :-) - Hacky, kámoši ze Žamberka Denny a Vili a jeden nový kámoš Ken (toho to moje hárání "trápilo" asi nejvíc). A nebudem si nic zastírat, akcička to byla hlavně pro páníky, aby mohli taky trochu "zapařit" před závodní sezónou :-)).
V pátek odpoledne to bylo mezi fousatými takový oťukávání a poznávání, já se jim do toho nepletla. Rvačky, které zkoušeli zahájit (a které byly vždy včas utnuty) byly sice kvůli mně, ale to je jejich boj, že :-) - chlapi praštění :-)). Až do večera jsme si běhali na cvičáku. V sobotu ráno - teda až když se všici pánici vyhrabali z pelíšků - jsme vyrazili na výlet. Na takovou menší túru ... auty jsme dojeli kamsi na parkoviště :-) a odtud pěkně pěšky na Zemskou bránu. Byla to příjemná cesta, páč se šlo po lesní pěšině a kolem řeky. Pro jistotu jsme byli ale všici celou cestu na vodítkách - no já hlavně, páč jsem pořád měla tendenci lézt do řeky. Já snad ani tak nechtěla do řeky, jako na druhý břeh - určitě tam bylo něco děsně zajímavýho. Chvílema byla cesta i dost náročná a kamenitá, ale zvládli jsme to všici v pohodě. S Hakýskem jsme šli na jednom vodítku (tedy s rozdvojkou) a byli jsme oba móc hodní a cupitali pěkně vedle sebe. Horší to bylo, když jeden z nás se chtěl vyvenčit nebo si něco "přečíst" a ten druhý prostě valil dál :-). Ale vždycky jsme se nějak "dohodli" a všechno v pohodě zvládli. Celkem to bylo asi devět kilometrů - až takhle jsme byli stateční :-)).
Potom jsme se auty přesunuli do Pastvin, kde si páníci zašli na oběd. Klucíškové zůstali v autech a já měla to privilegium, že jsem mohla do hospody taky :-). A chovala jsem se tam vzorně, no dost možná proto, že jsem byla celkem slušně ucaprtaná :-)). Pak jsme se ještě zajeli kouknout na přehradu, trošku se prošli kolem ní a pak zpátky na cvičák odpočívat. Navečer jsem si ještě trošku (no opravdu jen trošku) zaagilitila na pár překážkách a pak už jsme šli spát. Teda jen my čtyřnožci :-)). Měli jsme pro jistotu každý svoji boudičku a vůbec jsme neprotestovali - až takhle hodně nás utahali :-). Ráno jsem se ale budila dost brzy (co je mi potom, že Luciáš chodila spát až nad ránem :-)) že), ale po snídani jsem ji ještě trošku vyspat nechala.
No prostě - byl to zase jeden z vydařených výletů a už teď se těším na další :-)) ... tu trocha fotek :-)