Druhá lekce bezkontaktního norování
Luciáš se rozhodla, že to zkusíme znovu, i přes to, že se mi tam minule vůůůbec nelíbilo. Tak nějak doufala, že se mi to v hlavince rozleží a vzpomenu si, jak doma ječím na kočky a předvedu to i s liškou. Ano, v hlavince se mi to všechno rozleželo, ale úúúplně jináč, než by si Luciáš představovala.
Tentokrát jsme na místo dorazili trochu dřív a než se vůbec začlo něco dít, hulákala jsem na celý les. Ani nevím proč, prostě jen tak ze sportu. Když jsem přišla na řadu a měla jít do nory, nějak jsem oněměla. Oproti minulému týdnu jsem po kratším přemlouvání do nory vlezla a celkem v pohodě a hrdě ji prolezla. Ovšem zapřela jsem v sobě veškeré lovecké pudy a milou lišku statečně zamlčela. Tentokrát jsem se nerozštěkala ani na povel.
No nic, tak tohle zřejmě nebude nic pro mě (jóóó prý kdybych takhle chtěla ignorovat zajíce a srnky na procházkách :-), ale to já zase né). Prý zkusíme ještě jeden trénink teď a plánované zkoušky vynecháme a Luciáš bude doufat, že až ještě maličko dospěju, že to třeba za půl roku nebo za rok bude lepší. No uvidíme ....