Zkouška z bezkontaktního norování
Po více jak roční pauze se Luciáš rozhodla, že mě znovu zkusí pustit do nory na lišku (aby nedošlo k omylu, jde o bezkontaktní norování, tudíž mezi psem a liškou je mříž, aby si nemohli navzájem ublížit). Prý co jako já na to, jestli už se mi to třebas bude líbit víc než tehdy nebo ne. Na prvním tréninku jsem si okamžitě vzpomněla "vo co go" a do nory se snadšením vrhla, ale u lišky jsem opět zmlkla a nechala se přemlouvat, abych se na ni rozštěkala. Další trénink se nekonal kvůli zasněžené noře a do zkoušek tedy zbýval už jen jediný. Moje práce byla stejná, tedy do nory s nadšením, v noře ticho. Ale maličké zlepšení tu přeci jen bylo, chvílema jsem štěkala i sama. No nebylo to úplně přesvědčivé, přeci jen bych ještě nějaký ten trénink snesla, abych si byla jistější, přesto se Luciáš rozhodla, že nás na zkoušky přihlásí.
A tak ve středu 28. října (na státní svátek) nastal den D :-). Ráno jsme odjely do Rychnova n. Kn. na noru Studánka, kde okresní myslivecký spolek zkoušky pořádal. Na úvodním nástupu se nás sešlo celkem osmnáct psíků - převážně bordíci (mezi nimi i moje známá ze cvičáku Vena Bohemia Diplomat) , tři jagteriéři, nějaký ten jezevčík a jeden prtík - tedy já :-). Luciáš nám vylosovala číslo devět - čísla měli na dřevěných plackách a ihned po vylosování jsem já usoudila, že je to moje nová hračka a nadšeně jsem se do toho zakousla :-), pak mi zkontrolovali tetovací číslo, jestli jsem to jako vopravdu já a pak už se mohlo jít na věc - tedy do nory. Protože u nory má být klid, když nějaký psík pracuje, rozhodla se Luciáš zavřít mě do auta, neb můj nadšený řev by pracujícího psíka mohl rušit.
Když jsem měla jít na řadu, byla jsem štěstím bez sebe a dávala to hlasitě najevo :-). Luciáš podala hlášení panu rozhodčímu o našem nástupu na zkoušku - také za mého histerického doprovodu a pak už mě konečně pustila do nory. Vlítla jsem tam s nadšením, celou cestu ječela, asi metr před liškou jsem zastavila a intenzita mého nadšení se začla snižovat - ale pořád jsem štěkala. Pak jsem na chvíli zmlkla, ale když se nic nedělo, přiblížila jsem se trochu k lišce a znovu se rozštěkala. Lišku přehnali do druhého kotle, což mě zase nažhavilo a mazala jsem za ní. Zase jsem si dala trochu odstup, ale pořád jsem poblafávala, pak jsem se ještě trochu osmělila a šla blíž a mohlo se jít na třetí kotel - tam už jsem doběhla dost blízko. Být tam těch koltů víc, možná se u takovýho pátýho vrhnu na mříž jako ti "praštění" jagtíci či někteří bordíci :-D. Poté mě Luciáš z nory vytáhla a znovu pustila od začátku, aby rozhodčí mohli změřit, za jak dlouho k lišce doběhnu a nahlásím jí - zvládla jsem to za jedenáct vteřin :-). Zase mě vytáhli - zrovna když mě to začínalo bavit :-) - a rozhodčí moji práci ve všech čtyřech disciplínách (ochota k práci, hlasitos, vytrvalost a rychlost) ohodnotili známkou 4, tedy plným počtem - tedy 84 bodů. Paráda :-)
Jako jediná ze psů co tu byli jsem byla bílá a jako jediná jsem z nory vylezla hnědočerná - respektive jen na mě to bahínko bylo vidět :-) ... ale to vůůůbec nevadí, hlavně že jsem to zvládla, že :-)).
Když donorovali všichni psíci, přemýstili jsme se do myslivecké chaty v Habrové, kde proběhlo slavnostní vyhlášení. Všichni jsme obdrželi potvrzení o zvládnutí zkoušky, diplom a páníci ještě nějakou pozornost v podobě půllitrů s mysliveckou tématikou :-). Jo, Luciášovi jsem udělala vééélikou radost :-)