Jesení na Šumavě - tábor agility 2008
V neděli 13. července mě Luciáš vytáhla z pelíšku zase nehorázně brzy ... já nevím, jako bychom nemohly někdy vstávat v rozumnou dobu ... a naložila mě do už tak přeplněného auta (v sobotu to vypadalo, jako kdybychom se měly stěhovat, páč skoro všechny moje a svoje věci cpala do felušky) - kupodivu jsem se tam ještě vešla J. Tentokrát jsme ale na "výlet" vyrazily samy, žádní kámoši se k nám nepřidali a jely jsme dlooouho ... až jsme dojely na Šumavu, konkrétně do obce Jesení a ještě konkrétněji ... prostě někam do lesa J. Konal se tu totiž výcvikový tábor agility, kde jsme se měly celý týden s Luciášem učit běhat spolu po parkurech pod vedením pana Antonína Grygara.
Když jsme ráno vyjížděly, vypadalo to na celkem hezký den, ale během cesty začalo pršet a bohužel pršelo i na Šumavě a rovnou celé dva dny. Takže i stan - tedy náš dočasný domeček - stavěla Luciáš za deště. Ale naštěstí se ji to povedlo celkem brzy a hned jsme se mohly zabydlovat. Přes den jsme trochu prozkoumaly okolí a večer jsme šly celkem brzy spát, páč budíček byl na ráno nastaven zase na můj vkus příliš brzy. Z toho počasí jsem fakt velkou radost neměla, byla jsem celá mokrá a byla mi zima - takže jsem vůbec nepohrdla dekou, do které mě Luciáš zabalila a do rána jsem se nehla J. Ráno už jsme se sešli na "place" s trenérem, zaběhli jsme si nějaké sekvence a po té jsme byli rozděleni do tréninkových skupin. Nás "smolíků" bylo jen šest, takže jsme všici byli v jedné skupině - krom mě tu byla ještě šeltička Bejlinka, pudlička Aimi, kníračka Iris a kříženky Viktorka a Týna. Výkonnostně jsme na tom byly tak půl na půl ... já vzhledem ke svému věku patřila spíše k té "rozvernější" půlce. Ovšem tréninkové sekvence jsme měly všechny stejné, takže na mě trochu složité, ale aspoň víme co trénovat a taky jak trénovat J. Tréninky probíhaly dvakrát denně - dopoledne a odpoledne, ale každý den v jinou hodinu, aby se všechny skupiny rozumně vystřídaly. Což znamenalo, že jednou jsme třeba cvičily od sedmi ráno a jindy zase od jedenácti. Jedno dopoledne jsme měli všici volné, aby si odpočinuly naše nožičky a taky mozečky J. A to určo bylo potřeba, o čemž jsem všechny přesvědčila při sobotním tréninku, když už jsem toho fakt měla plný "kecky" a z parkuru jsem si odbíhala za zábavou a vůbec jsem Luciáše neposlouchala ... skoro ani trošku. V sobotu odpoledne pro nás uspořádali táborový závod - mohla jsem sice startovat v začátečnících, ale když jsme trénovaly smolíky, přihlásila mě Luciáš do "eSek" ... asi by bylo jedno, kde jsem startovala, páč jsem si stejně dělala co jsem chtěla a asi třikrát se celkem radostně diskla J. Když jsem si pak ten samý parkur zaběhla znovu tréninkově, už to bylo všechno v pohodě. Potom se ještě běžel štafetový závod dvojic - ve dvojici měl být jeden malý pes a jeden velký - já běžela s borderkou Unou - a světe div se, společně jsme si zaběhli pro první místo. Poslední trénink byl v neděli dopoledne, už jen takový odpočinkový, i když mi taky chvíli trvalo, než jsem to zaběhla správně. Ovšem ne moji vinou J. Tak nějak z celého toho našeho trénování vyplynulo, že když mě Luciáš správně navádí, běhám dobře (pokud mi teda zrovna nerupne v makovičce) ... což znamená, že učit se a trénovat musí hlavně Luciáš J. No mezi námi - mně tohle bylo jasné vždycky, ale znáte lidi ... J.
Ale nebylo to tu jen o "běhání", ve chvílích volna jsme s Luciášem vyrážely na procházky po okolí - bylo to tam vážně moc príííma, všude samé louky a lesy ... ovšem všechny procházky jsem absolvovala na vodítku ... známe mě, že J. Sice jsem vypadala, že po tom trénování jsem docela unavená a že bych třeba ani nikam neutíkala ... ale "dráždi hada bosou nohou" J. Taky jsme se byly podívat na hradech Klenová a Velhartice. Tam se mi líbilo a všechno jsem chtěla moc zkoumat - a nemít vodítko, asi jsem skončila někde v hlubinách pod hradbami, jak jsem byla zvědavá. Občas jsem se taky na táboře vyblbla s nějakou psí kámoškou nebo kámošem, nejvíc asi s pudlinkou Aimi ... u té se mi i moc líbilo v jejím domečku, páč jsem tam objevila misku s papáním a kdykoliv jsem měla příležitost, šla jsem prozkoumat, jestli toho tam nemá trochu moc a trochu ji s tím pomohla J. Akorát mi pak Luciáš vždycky děsně vynadala, ale to mi bylo tak nějak ... jedno J.
Myslím, že celý týden probíhal úplně v pohodě, něco nového jsem se naučila já, něco Luciáš. Počasí bylo takové nějaké všelijaké - střídavé - takže i sluníčka jsme si chvílema užívaly (pravda, pršet mohlo trochu míň) ... a příští rok bychom se sem rády vrátily .... a tady jsou nějaké fotečky z celotýdenního trénování ...