Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krakatit 006, aneb výlet do Malých Svatoňovic

10. 3. 2008

V pátek, jen co Luciáš dorazila z práce, začala balit saky paky - svoje, moje i Hakýsovi, později i Lenýsovi :-) a navečer jsme všici, včetně "babi" (teda Luciášovi "mami" :-) ) vyrazili směr Malé Svatoňovice. Pro fousáče to byly první letošní závody, a páč já ještě nejsem agilitně plnoletá, měla jsem to jako výlet.

ObrazekJá jsem sem měla jet vlastně "na zkušenou". Protože Luciáš ví, že se bojím v halách, kde je plno lidí a psů a prostě je tam divno, chtěla, abych si na takovou atmosféru zvykala. Poprvé mě do haly vzala už v pátek večer, ale to jsem se bránila jak to šlo a snažila se uprchnout, jenže s tím bylo počítáno, takže se nezadařilo. Ani s Dreaminkou, kterou jsem tam potkala, jsem si nechtěla hrát, ačkoliv předtím jsme nahoře na balkoně řádily jak smyslu zbavené. No nic, pokračování příště :-)). Poté jsme se jeli ubytovat na "intr" - tam už se mi celkem líbilo, a páč už bylo pozdě, zbaštili jsme všici večeři a šli spát.

Obrazek

Hned ráno se sbalila Luciáš fousatý a odešla závodit, já tam dorazila později s babi. Všude bylo mnohem víc lidí než večer a taky mnohem větší hluk. Na balkoně mi to zas nijak nevadilo, ale v hale ... no nic moc. Luciáš se vybavila pamlsky a balonkem a šly jsme "dolu" - co vám budu povídat, prostě se mi tam fááákt nelíbilo, ale časem jsem si pomaličku začala zvykat - sem tam jsem poslechla i na nějaký ten povel, pohrála si s nějakým jiným pesanem ... no prostě jsem přestala být ustrašená. Chodily jsme tam, když byl čas a já se postupně bála míň a míň, až to vypadalo, že už se vůbec nebojím :-). Nakonec jsem si vyzkoušela i jak se na koberci skáče - na zkušebních skočkách připravených pro závodníky. Venku na trávě mi to jde líp, ale i tady bych to mohla někdy v budoucnu zvládnout :-). Potom jsme vždy vyrazily ven se trošku proběhnout, sem tam vrátit zahozený balonek, sem tam ne :-), pohrát si s jinými psíky, sem tam poslechnout na přivolání sem tam ne :-). Přijel se tam za námi podívat i Rocky, páč ten má v hale stejný strach jako já - a přitom je o tóóólik větší :-)), ale i on to zvládl a domů se vracel jako "hrdina".

Takže - účel mého výletu byl splněn a nezbývá než doufat, že jsem pochopila, že ani v takovýchto ne zrovna příjemných prostorách se nemám čeho bát :-))

 
 

Portrét