Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kunětická hora

25. 6. 2007

V sobotu 23. 6. mě nikdo nevyhnal z pelíšku dokud jsem sama nechtěla :-), po snídani jsem se do něj ještě na chvíli vrátila - prý aby mi vytrávilo - pravdou ale je, že Luciáš chtěla vychrupovat :-) ... jo jo, tentokrát se nejelo nikam na závody. A abychom jen nelenošili doma, vymyslela Luciáš výlet na Kunětickou horu s mezipřistáním na výstavě "fousatých" v Pardubicích.

Obrazek

Takže, takže - když jsme se teda obě konečně vyhrabaly z pelíšku, zabalila Luciáš nějaký věci - jako moji misku, moje jídlo, moje pamlsky, moje hračky a tak, naložila mě do auta a vydaly jsme se směr Pardubice - to bylo snadný, ovšem najít potom Nemošice, to byla asi zabíračka - soudě podle častého zastavování a koukání do jakési chytré knížky (číst sice neumím, ale prásknu to, byl to atlas :-)). Ale povedlo se, místo určení jsme našly, trošku jsme okoukly, jak by ti knírači měli správně vypadat, pohrála jsem si Vilíkem - to ne s tím od Máji, to je kámoš Vilibald - docela jsme si spolu zařádili, pak jsem trošku upravila fousky Twixince (to je velká kníračka, naštěstí si to ode mě nechala líbit) - přeci nepůjde do výstavního kruhu neupravená, že ... no a pak už jsme jeli směr Kunětická hora. Luciášův orientační smysl opět nezklamal ... po několika neúspěšných pokusech jsme ale i tento cíl cesty našly :-).

Obrazek

Když jsme konečně našly volné místo k zaparkování a chtěly se vydat na cestu - začalo pršet. No ale panika se nekonala, naštěstí to byla jen taková minipřeháňka, takže jsme přeci jen z auta vylezly a vydaly se směr "památka". Prošly jsme kolem ohrady s daňky - těch tam bylo - malí, velcí - chtěla jsem je prozkoumat z blízka, ta oka v plotě by mi rozhodně nezabránila ... jenže Luciáš jo, prý jestli jsem se nezbláznila ... no tak jsem tam teda nevlezla no. Než jsme došli úúúplně k hradu, přehnala se ta dešťová minipřeháňka ještě asi dvakrát a taky se k nám blížil vééélikej černej mrak.

Obrazek

Ještě jsme prošly kolem takové veliké studny - tam bych asi fakt spadnout nechtěla a pak už jsme dorazily nahoru na hrad. Trošku jsme tam pokoukaly a páč mrak nás dohnal a už to nevypadalo jen na nějakou dešťovou srandu ale na pořádný slejvák, vydaly jsme se radši nazpátek k autu. Cestou zpátky jsme krom daňků potkaly ještě nějaký ovce a kozy ... taky mi nebylo dovoleno je prozkoumat, ale chtěla jsem na ně aspoň koukat - už jsme byla unavená a tak jsem si myslela, že si jako odpočnu. Nebyl to dobrý nápad, páč se mezitím ještě víc rozpršelo, tak jsem radši začala poslouchat a k autu už jsem došla bez řečí.

Cestu domů jsem se trošku prospala, abych nabrala nové síly na hrátky s Lenýskem a s Hakýskem :-)

 
 

Portrét