Pohár města Litomyšl
Ani v neděli jsem nebyla ušetřena brzkému vstávání ... ale důvod stál za to :-). Luciáš mi slíbila, že se občas proběhnu za střapečkem a tak mě přihlásila na coursing do Litomyšle. A abych časem mohla regulerně závodit, je třeba nejdříve splnit licenční běhy - jeden sólový (kdy běžím sama) a dva společné (kdy se běží v páru ještě s jedním psíkem nejlépe stejné rasy). Společně se mnou se za střapečkem vydala i Brownie. Během jednoho dne se můžou běžet dva běhy, takže mě čekal jeden "sólo" a jeden "pár". Při závodech i licenčních bězích musím mít na sobě náhubek (který mi normálně vadí, ale tady ho neřeším) a dečku, která mě pak barevně odlišuje od druhého závodníka, aby v nás rozhodčí neměli zmatek :-). Dečku mi Luciáš zakoupila, takže je naděje, že mi občas závody dopřeje, jináč jsme si mohli dečky i vypůjčit.
První trať měřila 600 metrů a začínalo se pěkně do kopečka. Byla jsem vypuštěna startérem maličko později než by se mi líbilo, ale vyrazila jsem za střapcem co to šlo a celou cestu ho poctivě sledovala. A protože jsem se do něj v cíli kvůli náhubku nemohla zakousnout, tak jsem si na něj lehla, aby mi ho nikdo neukradl :-). Pak mi Luciáš tu protivnou věc z čumáčku sundala já se konečně mohla tomu střapci pomstít, že mi utíkal :-). Takže sólový běh splněn, šla jsem se trochu projít, abych ulevila nožkám a pak honem odpočívat a čekat na druhý běh.
Po přestavbě trati a odběhnutí závodníků jsem se zase dostala na řadu. Trať se zdála trochu delší, ale metry nevím. Začínalo se rovinkou, pak do kopce, z kopce a hurá mezi "kopečkama" do cíle. Na trať se mnou šla jack ruslička Apple s bílou dečkou, já měla červenou. Teriéra jsme v sobě tedy nezapřely ani jedna, na startu jsme kvílely obě a Luciáš měla co dělat, aby mě udržela. Po vypuštění jsme se rozběhly a po rovince běžely vedle sebe, já jsem pak byla trochu rychlejší - na chvíli jsme se paničkám ztratily z dohledu za kopečkem, pak jsem se první objevila já :-)). Zase jsem poctivě kopírovala střapec, Apple díky trošku kratším nožičkám maličko nestíhala, tak si zkusila nadběhnout, ale moc platné ji to nebylo. Střapec jsem doběhla první a v cíli ho zase zalehla - jednak to byla fakt fuška, takže mě běh unavil a jednak jsem se rozhodla bránit střapec vlastním tělem a soupeřku k němu nepustit :-). Když Apple doběhla, tak jsem na ni zavrčela, ale pak nás odchytly paničky a nechaly nás obě za odměnu střapec zakousnout. Takže i tento běh splněn - neb zájem o střapec jsem opravdu projevila :-). Tak ještě někdy někde ten druhý párový běh a můžu závodit.
A hlavně coursing je pohoda pro páníky a tak baví i Luciáše (teda krom toho nudného čekání, než na nás přijde řada) - ona se u toho fakt nepředře a já nepotřebuji žádný trénink :-). Teda aby nedošlo k mýlce, vytáhnout psa z gauče a myslet si, že dráhu v pohodě zaběhne je hloupost, přeci jen je potřeba mít nějakou fyzičku, abychom se nezranili (třeba takový natažený sval by nebyl nic příjemného) nebo neodpadli někde v půlce trati, páč bychom už fakt neměli sílu běžet. Ale po tom mým běhání po parkurech, lítání za míčkama, plavání ... na tom s kondicí nejsem úplně nejhůř :-)). Už teď se těším na další střapce ...