Žamberecký minidogtrek číslo 1
Tentokrát nebyla sobota, ale čtvrtek ... ale byl to sváteční čtvrtek, což znamená, že Luciáš nešla do práce. A co víc - od středy u nás spal Jirka (Luciášův bráška) ... a ráno jsme vstávali všichni společně a docela brzy. Když si oba začli balit batůžky, bylo jasné, že se vyráží někam na výlet J.
Ale něco je jinak - jsme nešli do auta, ale šli jsme někam, kde to vůbec neznám ... a to na vlakové nádraží. Tam jsem potkala známé tváře - Dixie a Beníka a chvíli po nás tam dorazil i Fredýsek. Pak přijela taková velká krabice a my do ní vlezli - no tak z toho jsem teda vůbec vodvázaná nebyla. Prej to byl vlak a prej nás to vezlo místo auta. Ani tak se mi v něm nelíbilo. Naštěstí jsme nejeli dlouho - vypustilo nás to na zastávce v Potštejně, kde už kupodivu čekali další známé tváře - Rocky, Simír, Brownie a Falco J. Týjo, to vypadalo jako sraz rychnováků. Ale za chvíli přijela podobná krabice jako ta, kterou jsme přijeli my a vyplivla dalších asi dvacet pesanů - převážně žambereckých a myslím i Kosteleckých, ale byly tam i naše Čiki a Tesa J.
A tady to vlastně všechno oficiálně začalo - všichni společně (teda asi 40 lidí a 30 psíků) jsme vyrazili na první žamberecký minidogtrek. Bohužel hned jak nám byl rozdán popis trasy, začalo trochu pršet. No ale neodradilo nás to a přeci jen jsme vyšli. Po chvíli už ale bylo jasné, že déšť jen tak neustane a všichni se začali strojit do "slušivých" pláštěnek. I já jsem vyfasovala tu svoji. Cesta vedla převážně po lesní cestě podél řeky, což bylo celkem příjemné. První zastávka byla v Liticích u hospody - bohužel zavřené. Původně jsme si měli jít prohlídnout i hrad, ale to jsme kvůli počasí vzdali a radši se vydali dál na cestu. Skupinka našich "large" psů se rozhodla cestu vzdát (teda oni to vzdali spíš jejich páníci J), aby si to rozmysleli hned, jak pro ně přijel odvoz.
Luciáš, Jirka a já jsme v cestě pokračovali a už jak jsme vyšli z Litic, pršet přestalo. Takže zbytek cesty jsme usychali J. Prošli jsme dalším lesíkem až do Žamberka, kde jsme prošli ještě kolem letiště a pak už rovnou na žamberecký cvičák, kde nás čekala krásně vytopená klubovna, teplý čaj, venku ohníček připravený pro špekáčky a také masíčko v udírně. No prostě parádní procházka - kterou jsem ovšem celou absolvovala na vodítku, páč moje lovecké pudy se řádně projevovaly hned od začátku cesty J - a ještě lepší zakončení. Celkem jsme ušli okolo 17 km.
Z Rychnováků jsme nakonec došli všici kromě Fredýska, který cestou zranil paničku (i když nechtěně). Prostě jsme všici úplně šikovní a stateční J