Sezemice - Hop sem Hop tam - 9.5.2009
jumping - 9. místo ... video
zkouška SA 1 - 7. místo ... video
agility - 16. místo
Na závody do Sezemic se mnou původně měl jet Hakýsek, ale protože se mu ještě nevyléčil zánět v lokti, nikam jet nemohl. A co si budem povídat - možná to bylo i dobře, protože se hárám a on je ze mě chudák "celej nešťastnej" když mě vidí a já jsem na něj zatím dooost ošklivá. Ale samotné samotinké jsme do Sezemic nejely, vyzkoušet parkury Alice Glocknerové se rozhodli i Brownie, Berry a Ben :-)). Ráno ještě před odjezdem jsem si měla doma zkusit kladinu (celkem zbytečně, páč doma fakt zony dělám a na závodech tak nějak zlobím :-)) a slalom - no, bylo jasné, že jsem po včerejšku taková nějaká ucaprtaná a moje rychlost dnes asi nebude závratná.
První běh, tedy jumping, vypadal z počátku dost záludně, ale vyklubal se z něho celkem příjemný běhavý parkur. Navíc jsem byla po včerejší túře celkem unavená, takže jsem nevymýšlela žádný hovadinky, jak jste zvyklí :-)). Jen v jednom místě mě Luciáš stáhla na překážku víc, než bylo nutné a já ji tak nějak minula, ale opravila jsem to a do cíle doběhla s jedním odmítnutím. A kupodivu jsem správně proskočila i kruhem, který zde měli takový s prominutím vošklivý a pro nás "smolíky" i pro "medíky" moc široký (třeba v Jičíně jsem ho párkrát minula) - světe div se, já ho trefila i v dalších dvou bězích :-)).
Jedničková zkouška - krásný, jednouduchý, běhavý parkur. Bez pastiček, bez záludností. Přesto jsem na něm zvládla nasbírat patnáct trestných bodů :-( ... nejprve letěla k zemi laťka, pak jsem se vyhla jedné skočce, ačkoliv v okolí nic jiného nebylo :-) a nakonec jsem dost nezvládla zonu na kladině. Já ji nepřeskočila, já před ní tak nějak uskočila do boku ... no nic, třeba příště :-).
Posledním dnešním během bylo jako obvykle agility. Tak tahle trať měla hlavně záludný náběh do slalomu, který jsem taky nezvládla a vyfásla jsem dvě odmítnutí. Taky jsem si trochu neporozuměla s houpačkou - jsem ťápla na zonu, ale pak jsem se chtěla vrátit zpátky a tak nějak hloupě jsem z ní seskočila. Chyba to sice nebyla (neb na zoně jsem byla), ale pak jsem se ještě lekla bouchnutí, když houpačka dopadla zpátky a trochu jsem zmatkovala. Ale rozběhla jsem se dál, ještě asi dvakrát jsem si udělala takový menší výlet :-)) - tedy takový větší oblouk. Kladinu se tentokrát Luciáš rozhodla jít pomalu, takže zonu jsem prošlápla - no budem se na ni obě muset hodně zaměřit, zatím to není ono :-). Náš čas v tomto parkuru byl spíše tragický, nikoli hodný prdlého teriéra, ale odmítačky a ty moje oblouky dělají svoje :-)). Ale i tak na mě byla Luciáš pyšná, neb jsme prvně doběhly všechny tři parkury :-)
Žádné umístění jsme neměly, takže na vyhlášení mě Luciáš ani nebrala, přeci jen bych tam asi se svým háráním dělala mezi psíky rozruch. Pořadatelé nás ale mile překvapili, neb vyhlašovali i cenu "naděje" - tedy nejlepšího "jedničkového" psa v jumpingu i v agility ... no a ze smolíkových jedničkových pesanů jsem doběhla jumping nejlépe já, takže jsem si domů odvezla i pohárek :-)
No a teď už spokojeně chrupkám na svém oblíbeném místečku (pod Luciášovou postelí) a sbírám síly na další akcičky :-))